Jdu po ulici a všímam si, jak chodník přechází v obrubník a ten zas trávník veprostřed kterýho s vytřeštěnym výrazem sere pes. Jeho krk je propojenej zahnutou koženou linií s obtloustlou bílou rukou, červeně zatřenejma nehtama, co se rytmicky naskládaly na konci párkovitejch prstů. Ta žena má kabát z šedivýho koberce. Chlap vedle igelitku s obrazem kosmu. Tramvaj je zastřešená plošina na převoz zvěře. Nikdy nevim, jestli se dívam na božský dílo nebo frašku

Je zázrak, že veškerá tahle městská bublanina dokáže bejt tak krásná. Každej zvuk i smrad i světlo a barva i pohyb i most i vlak se skládaj do chaotickýho celku a lásku k tomu všemu mě v dětství naučila tráva

Je zázrak, že tohle dítě si nesu v sobě a ono zevnitř čumí ven a svejma malejma rukama mi přerovnává věci přede mnou na stole. Jak to nazvat jinak než zázrak? Že v tolika hnusu je nakonec zarvaná zasraná a zamotaná i krása. Wow! Wow!