Ektor
Zen
Čumím na měsíc, píšu track
Červený voči, totalní crack
Nadechnu město, vydechnu dým
Tempo lín, v chillu jak Prometazín
Sleduju Prahu, vidim na střechy
Vokna, světla, snažím se pochopit Čechy
Klidnej jak nikdy, utopenej v beatu
Víc, nechám tu flow týct jako pípu
V posteli žena, prej už je nahá
Čeká, prosí, říká mi, že je ta pravá
Chtěl bych jí věřit, ale nechci to řešit
Teď né, teď musím popsat ten sešit
Myslím na dětství, myslím na dobu
Prázdnejch kapes, hustlení, gramů na rohu
Měl bych se najíst, ale není čas
Radši spolknu moment, než mu ráno zlomí vaz
Pointa čeká, hledám tu frázi
Terapie, tohle nemůžu brát jako práci
Jedu jak mnich, meditace, pokora
Nechci nic, jenom dělat furt to samý dokola

Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon
Než to bude hotový, tak ani nejdu ven
Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon
Mimo realitu, chilluju si, jedu zen
Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon
Píšu to v noci, proto mě nezajímá den
Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon
Mimo realitu, chilluju si, jedu zen
Mam na duši lógr, bábo můžeš věštit
V ruce mam žváro, než zatnu pěsti
Jsem něco jako kmotr, tak mi bůh přej štěstí
Držím svuj směr, nechci přijít na zcestí
Ano, tohle je modlitba města
Kafe a cigára, rap a kára
Chodník a bába, i fena hárá
Co je v Praze víc, víc než škvára
Sedim za výlohou baru, čumim ven
Podpírám si kafem bradu celej den
Ty jdeš spát, já vstanu, totiž chodim sem
A, B, C, 1, 2, 3 tak jdem, jdem, jdem
Pochop, že seš u mě doma, tak važ slova
Než postavíš rap znova, tak se drží huba
Vyžehli tuhletu minutu, nebo tu vynutim punker funk
Znám abecedu, jestli jí chceš, tak přijď, já dám
Viděl jsem toho dost, abych ztratil zlost
Mrdám zbytek čoklů, ať si nechaj kost
Žiju na svým ostrově a brousím skvost
Všichni haters zněj stejně, zněj jak drozd
Věci, co jsem prožil stejně nejdou sdělit
Musel bys jít mojí cestou, to nejde šmelit
Prožij svou věc co nejhloubš, dyť to víš
Čím víc budeš hloub, tím si budeme blíž