Eki
Nejsme nic
Paulie Garand
Lipo
Nejsme nic
Když jsme velký nejsme o dost víc

[Paulie]
Když jsem byl malý, jak říká táta malý pivo
Nemyslel jsem na to, co by ze mě vyrůst mělo
Šly mi od úst jen snový vize co má dítě
V hlavě běžely mi iluze a žádný příště
Je to paradox, jak teď mám v hlavě bugr
Kde je ten písek, lopatka, hřiště a bagr?
Už dál a je mi divně jak jsem senilní
Neříkej že nemáš chvíle neklidný kámo
Někdo je citlivej blb a někdo kamennej zmrd
A jak to bejvá druhej bulí víc
Když život bolí víš
Je to klam, bytí je úlet sám
Nediv se když ti táta řekne: Život ulít nám
Je to jak pouštět draka v šusťákovce od mámy
Na kraji města, který odfouk časy překrásný
Nadechnout podzimu a pochcat se radostí
To je ta chvíle, kdy můžeš zpívat bez starostí

[Lipo]
Píšu Paulie kamaráde doraž dáme brko
Poslední šance vidět hvězdy, valí se na nás život
A život volí budoucnost otázkou obstojíte
A jestli váš odkaz nepomine rychle jako víkend
Sleduju obrazy, máma, táta, jejich rozvod
Další svatba, rozvod, zase svatba, je to ponor
První onanie, jointy, dema, rapy, básně
Tajemství lásky Madam Poezie, vidím to jasně
Často si ale připadám, jako kapitán Achab
Co se žene slepě za svým cílem, nesmí plakat
Bílá velryba byl cíl, ale teď neví proč
Moře ho tlačí dál, říká mu: No tak vkroč!
Je v tom touha po úspěchu a možná po pomstě
Za vědomí, že nejlíp bylo a líp už nebude
Jo čím víc člověk stárne, tím líp umí vzpomínat
Jen smrt nám ale zabrání si ještě zazpívat
[Paulie]
Na kole pro malinovku ve skle jedu já
Co vzal čas zůstalo v nás, dnes se nekoná
Bylo to fér, plný omylů naivních sfér
Pohled čistej jak sníh, život ti dal, tak ber
Toulky v liďákách, jaro jak karamel
Žasnutí nad žlutou ponorkou ve městě pravidel
Hrát na schovku před domem, tak to byl náš život
Dneska se zažiješ leda na brko a pivo
Kámo řeknu ti co mi říkávál můj děd
Všechno uteče pryč a to co nevidět
Roztáhnu rolety a někdy vidím spoustu let
Lítat v mozaice ve větru někam za Ještěd
Lásky, poprvý ztopořený holý úd
Všechno to zfilmuju, dobyju Hollywood
Až pak se můžem sejít v kině, pustit ten biják
Zpívat ve větru městu jak papírovej drak

Když jsme malí nejsme nic a nevíme
Když jsme velký nejsme o dost víc, nevíme
Co bude za pár let, páč život je úlet
Ulítne nevíš jak, zbyde nostalgie...